Historie Jeseníků
Historie turistiky v Jeseníkách
První nejrůznější zájmové a sebevzdělávací organizace, ale i turistické a cestovatelské spolky v tehdejším Rakousko – Uhersku, vznikaly v 70. a 80. letech 19. století. S nezbytností obnovy a regenerace sil pro stupňování výkonů v zaměstnání přicházela na svět i otázka užití dnů pracovního volna a trávení volného času lidí. Volný čas počal vtiskovat rytmus své době, vtahoval do víkendové a odpočinkové části týdne hlavně u lidí ve městech stále širší vrstvy obyvatelstva, zejména průmyslového proletariátu. S rozvojem starých a vytvářením nových sportovních činností a disciplín, se k nám rozšířilo i cestování a turistika. Zejména lidé z měst už tehdy objevovali krásy tehdy nedotčených vesnic a osad, pořádali organizované výlety na památná či poutní místa, ale i do mnohdy ještě neznámých a neprobádaných horských oblastí.
Od roku 1881 působil v Jeseníkách Moravskoslezský sudetský horský spolek ve Frývaldově (Jeseník) a od tohoto roku lze počítat organizovanou turistiku v Jeseníkách. Spolek měl už do jednoho roku na 950 agilních členů. V té době, přesně 11. června 1888 vzniká v Praze první česká turistická organizace – Klub českých turistů, jehož předsedou se stal známý cestovatel Vojta Náprstek. Začátkem 90. let byla činnost KČT rozšířena z Čech i na Moravu a Slezsko. Výrazněji se však činnost KČT v Jeseníkách projevila až po první světové válce, po roce 1918. Z počátečního chození a cestování jen tak pro zábavu na přelomu 18. a počátkem 19. století, se postupně vyvinuly aktivity organizovanější a pravidelnější. Počaly se řešit takové věci, jako nedostatek turistických map a průvodců, nedostatek a značná absence zázemí míst pro občerstvení, noclehy poutníků a turistů, nebo objektů jen pro ukrytí před nepohodou hor.
Mezi první organizované návštěvníky Jeseníků patřili tehdy odvážní turisté z řad převážně německých studentů a profesorů (z Opavy, Vídně, Vratislavi), nebo i někteří hosté lázní z Karlovy Studánky, kde blízkost hor přímo vybízela k výletům do vrcholové části Praděda. Památnými se staly i každoroční poutě ke kostelíku na Vřesové studánce. Výstup na Praděd, tehdy většinou ještě ze strany Koutů proti toku Desné, přes Švýcárnu, se stal jakousi „módou“ maloměšťáků z přelomu 19. a 20. století. Ubytovna Švýcárna byla zbudována roku 1829 a za své jméno vděčí Švýcaru Egenderovi ze Siementhal, kterého povolal kníže Liechtenštein, aby podle švýcarského vzoru zde zřídil salaš pro pastvu dobytka, také místo pro nouzové noclehy. Podobně, ale až od roku 1863, sloužila turistům i Ovčárna, která nahradila starší pastevecký objekt asi z roku 1820 (v nižší poloze). S počátky turistiky v Jeseníkách jsou spjaty například lovecké chaty – Františkova myslivna z r. 1865 (patřila Františku Kleinovi), nebo Alfrédova chata z konce 19. století (patřila Alfredu Harrachovi), ale také zájezdní hostince při císařských silnicích na Červenohorském sedle a na Skřítku. Hostinec na Červenohorském sedle v roce 1903 vykoupil Moravskoslezský sudetský horský spolek a stal se základnou pro zbudování rozsáhlejší turistické základny v Jeseníkách, naproti tomu zájezdní hostinec na Skřítku si pronajal šumperský odbor turistického spolku.
Mezi hlavní činnosti KČT a horských spolků patřilo značkování a úpravy turistických tras. Turisticky nejvyhledávanějšími lokalitami v Jeseníkách se staly – Praděd, Červená hora, Šerák a Revíz. Později přibyly vyznačené cesty i v okolí Jeseníku, Javorníku, Zlatých Hor a Šumperka. Pro zimní provoz byla už v r. 1908 zajištěna značkovacími tyčemi hřebenovka z Ramzové přes Červenohorské sedlo až na Praděd, a o rok později trasa pokračovala přes Ovčárnu na Skřítek. Obdobně byla v té době vytyčena cesta ze Starého Města na Králický Sněžník. Pro osvětové i vědecké účely došlo v létě 1908 z iniciativy turistického odboru v Olomouci ke zřízení botanické zahrady pod Petrovými kameny (Sudetengarten), za první světové války však tato rarita hor zpustla. S úpravou tras a značkováním souviselo i vydávání map, bedekrů a turistických průvodců. První mapa se značením turistických tras byla vydána r. 1882 Johannesem Ripperem (zeť zakladatele lázní Jeseník V. Priessnitze). Od roku 1885 až do začátku druhé světové války vycházel časopis Altvater, a to jako orgán Moravskoslezského sudetského horského spolku.
Pro podporu turistiky a zavedení běžného komfortu cestování v Jeseníkách bezesporu patřila výstavba nových horských chat a dalších objektů. Přebudováním na místě původních salašnických objektů vznikla roku 1887 chata Švýcárna. Po požáru Ovčárny roku 1910 nechal Řád německých rytířů postavit na stejném místě nejdříve menší dřevěnou ubytovací chatu, později ve 20. letech byla rozšířena na horský hotel. Roku 1912 nechal kníže Liechtenštein postavit chatu na Králickém Sněžníku. Jesenický turistický spolek už v roce 1883 vybudoval jakousi ochrannou chýši pod Pradědem – na místě dnešní chaty Barborky. Mezi další chaty vybudované turistickým spolkem patřila tzv. Jiřího chata na Šeráku, postavená roku 1888 jako srubová chata s věžičkou. Roku 1893 chata vyhořela a obnovena byla už jako kamenný objekt a později v roce 1926 byla ještě dále rozšířena. Červenohorské sedlo bylo na začátku minulého století významným centrem německého turistického svazu. Ten roku 1903 zde zakoupil zájezdní hostinec, v roce 1910 zde poblíž otevřel novou chatu a v roce 1917 zde, za finanční prostředky z odkazu majitele rapotínských skláren Schreibera, dokončil další chatu. Později ve 20. letech byly chaty ještě zmodernizovány a také rozšířeny. Svojí historii v roce 1932 začala psát nad Starým Městem pod Sněžníkem, nedaleko Velkého Vrbna, dnes chata Paprsek, původně nazvaná Slezská chata, později ještě chata U Ráje.
Turistické spolky na přelomu 19. a 20. století pro podporu turismu a poznání kraje stavěly také kamenné rozhledny. Jednalo se tehdy hlavně o rozhlednu na Biskupské kupě u Zlatých Hor (1898), rozhlednu na Zlatém chlumu u Jeseníku (1899), rozhlednu na Zámeckém vrchu nedaleko Krnova (1903) a nejvyšší 33,5 m vysokou rozhlednu na Králickém Sněžníku, která byla zbudována kladským turistickým spolkem na polské straně – 1973 z havarijních důvodů zdemolována. Na nejvyšší moravské hoře na Pradědu započala stavba rozhledny roku 1904, zpřístupněna byla v roce 1912. Jednalo se o okázalou stavbu 32,5 m vysokou s restaurací a ubytovacími pokoji. Stavební stav se z důvodu užití nevhodného nasákavého kamene rok od roku zhoršoval, nepomohly ani dílčí opravy v letech 1926 – 1934, stavba po válce chátrala a nakonec se v roce 1959 zřítila.
Rozvoj cestování a turistiky v Jeseníkách na přelomu 19. a 20. století byl úzce spjat i s počátky lyžování. Je chloubou města Bruntálu, že prvním nadšencem pro lyžování v horách byl učitel a spisovatel Viktor Heeger z Bruntálu. Podle dochovaných zpráv si z norského Osla objednal za 11 zlatých lyže a už v zimě roku 1887 tyto prvně zkoušel v bruntálském parku. Lyžování hodně propagoval i jako redaktor lesnického časopisu, zvláště mezi lesníky a horaly. Z iniciativy Viktora Heegera byl roku 1893 v Olomouci také ustaven Moravskoslezský spolek lyžařů, který svá první soustředění pořádal v Bruntále a Rýmařově. K průkopníkům lyžování v Jeseníkách koncem 80. let 19. století patřil také vrchní lesmistr dr. Otto Grohmann, který lyže přivezené z Vídně předvedl k velkému zájmu přihlížejících zase ve Vrbně pod Pradědem. Z nadšenců té pionýrské doby je možno ještě jmenovat například nadlesního Hugo Pekarka z Vidlí, nebo lesmistra Dresslera v Karlově Studánce. Mezi první lyžařské společnosti patřila z roku 1893 skupina pod vedením továrníka Maxe Springera z Rýmařova, v roce 1905 vznikl Zimní sportovní spolek v Jeseníku a první lyžařské výcviky se uskutečnily v Jeseníku a na Ramzové. Svaz pro cizinecký ruch započal s prvními lyžařskými kursy na Ovčárně, ve Starém Městě pod Sněžníkem, na Švýcárně pod Králickým Sněžníkem a v polské Miezygorze. V roce 1913, ještě před první světovou válkou, došlo k ustavení Severomoravského Ski klubu, který se stal základnou pro další rozvoj zimních sportů a zejména lyžování v Jeseníkách.
Rozvoj zimních sportů, horské turistiky, rozvoj cestovního ruchu a rekreace v Jeseníkách patřily v rámci naší vlasti vždy mezi oblasti s dlouhou tradicí, také mezi oblasti s nejlepším zázemím a nakonec ve sportu i mezi oblasti s dobrými výsledky. To všechno je zajisté ale pokračováním a výsledkem práce dlouhé řady průkopníků turistiky, sportování a popularizace Jeseníků z období také před sto lety.
Zajímavosti ze současnosti a historie Jeseníků
Chráněná krajinná oblast Jeseníky se rozprostírá na území o rozloze 740 km2 na severu Moravy a Slezska a zasahuje do okresů Bruntál, Jeseník a Šumperk. Horský masiv Hrubý Jeseník, který vrástvoří základ Chráněné krajinné oblasti Jeseníky, je součástí Českého masivu, který vznikl něním v prvohorách. Jeho současnou podobu však ovlivnilo také zalednění ve čtvrtohorách. V minulosti tvořily bohatství regionu Jeseníky hlavně drahé kovy – zlato a stříbro, ale také železná ruda a měď, které se zde rovněž daly těžit. Nadmořská výška se v Chráněné krajinné oblasti Jeseníky pohybuje od 339 metrů v nejnižším místě až po 1 492 metrů vysoký vrchol Praděd. Většinu území tvoří lesy, převážně smrkové. Horská turistika, cyklistika, lyžování, procházky v údolích, nádherné vodopády či ledovcové kotle a léčivé prameny – to vše nabízí Chráněná krajinná oblast Jeseníky svým návštěvníkům.
Fauna a flóra
Chráněná krajinná oblast Jeseníky je botanicky velmi bohatá a žije zde i několik vzácných živočichů. Žijí zde jeleni, srny, rys ostrovid, vzácný čáp černý či výr velký. V roce 1913 byly do Jeseníků z Alp dovezeni kamzíci, kteří zde zdomácněli, v současné době jich v Chráněné krajinné oblasti Jeseníky žije kolem 100. Protože kamzíci spásají ohrožené druhy rostlin, objevily se snahy o jejich vyloučení z oblasti Jeseníků.
Lyžařské areály
V Chráněné krajinné oblasti Jeseníky se nachází několik lyžařských středisek, jimž přeje zdejší chladnější klima, zajišťující sníh od října do května. Mezi nejznámější lyžařská střediska patří lyžařské středisko Praděd-Ovčárna, středisko Ramzová a Červenohorské sedlo.
Nechvalně známá historie Jeseníků
Věřilo se, že čarodějnice jsou osoby, které uzavřely spojenectví s ďáblem, a že dokážou přivolávat zlé počasí, slabou úrodu či rozvracet manželství. Stýkaly se prý na odlehlých místech na takzvaných sabatech, kde se zjevoval sám ďábel, a to v podobě černého kozla nebo kocoura.
Z čarodějnictví byly tyto osoby usvědčeny, jestliže nebyly schopny se na povel rozplakat nebo pokud měly na těle zvláštní znaménko či necitlivé místo. Obviněné, většinou ženy, inkvizitoři vysvlékli a různě je bodali jehlou tak dlouho, dokud se jim na těle nepodařilo najít místo, které nebylo citlivé na bolest.
V roce 1484 vydal papež Inocence VIII. bulu Summis Desederantes, v níž se hovořilo o očištění církve od kacířů. Kniha Kladivo na čarodějnice z roku 1487 se stala praktickým výkladem buly Summis Desederantes a příručkou inkvizice.
Za působení inkvizitora Jindřicha Františka Bobliga z Edelstadtu zahynulo v Jeseníku více než 250 osob. První obětí inkvizice na Šumpersku byla Marina Schuchová – stala se jí za krádež svaté hostie. K místům, kde byly obviněné osoby uvězněny, vyslýchány a mučeny, patřil i zámek v obci Velké Losiny. Zde se scházel inkviziční tribunál, jehož členy byli panští úředníci. K mučení obětí a vynucení přiznání se používaly skřipce, španělské boty a rozpálené železo.
Farář Kryštof Alois Lautner, který čarodějnické procesy neschvacoval a při svých kázních poukazoval na jejich nesmyslnost, byl v letech 1683–1685 vězněn, mučen a v září roku 1685 popraven.
Mezi nejstatečnější oběti inkvizice patřila i Marie Pešková, která se k čarodějnictví nepřiznala a během mučení neprojevila ani náznak utrpení či strachu. Přesto byla roku 1683 upálena. Také manžel Marie Peškové Jindřich byl obviněn z čarodějnictví a po 11 letech věznění zemřel.
V domě Marie a Jindřicha Peškových vznikla v roce 2010 stálá expozice čarodějnických procesů.
Expozice čarodějnických procesů
Od dubna 2010 nabízí město Šumperk v tzv. Geschaderově domě stálou expozici nazvanou Čarodějnické procesy.
Temným místem v dějinách Šumperku a jeho okolí jsou léta 1662–1694. Právě v té době se zde odehrávaly inkviziční procesy, jejichž oběťmi se stalo 205 osob. Expozice je umístěna v Geschaderově domě, který je jednou ze zastávek na cyklotrase z Mohelnice přes Šumperk do Zlatých hor. Výstava navazuje na prohlídkový okruh městem Šumperk nazvaný Kde v Šumperku žili čarodějnice. Geschaderův dům pochází ze 17. století, kdy se procesy odehrávaly. V domě v té době žila rodina Jindřicha Peschkeho / Peška , který byl spolu s manželkou rovněž obviněn z čarodějnictví.
Expozici si procházejí návštěvníci sami. Při prohlídce využívají audioprůvodce guidePORT, ze kterého se ozývá hlas laického inkvizitora Jindřicha Františka Bobliga z Edelstadtu. Prohlídka trvá přibližně 40 minut.